Jeho rozhlasová reportáž z ulic okupované Prahy se stala symbolem o pomoc volajícího národa a nesmazatelně se zapsala do dějin české žurnalistiky. Jeho paměti jsou jedinečnou a nesmírně čtivou výpovědí o životě v Československu padesátých a šedesátých let, výpovědí o nezměrném zklamání, které v srpnu 68 postihlo ty, kteří věřili v „socialismus s lidskou tváří“.